Život 2.0 | Page 2

Rok se s rokem sešel

Posted on January 4, 2015

Je slunečné nedělní ráno. Čtvrtého ledna. Oficiálně je už rok 2015, ale já mám stále ještě 2014.

Proč? Asi proto, že dnešek je pro mě poslední sváteční den, kdy nehodlám dělat nic jiného než se poflakovat a mrhat časem. Možná je to proto, že jsem byl na základní škole číslo čtrnáct a ono se tak nějak stalo mým oblíbeným číslem. A třeba to bude tím, že rok 2014 pro mě byl rokem plným změn, radosti a úspěchů.

Když nad tím tak přemýšlím, bude to všechno zmíněné dohromady. Pojďme se tedy společně podívat, co se všechno stalo.

Úžasný rok 2014

S hvězdným průměrem 1,09 a červeným diplomem jsem dokončil úžasné tři roky bakalářského studia na mé milované škole. Ještě před svých odchodem jsem ale stihl realizovat výcvik prezentačních dovedností a vypomoct s marketingem.
Napsal jsem první bakalářskou práci na téma minimalismu v managementu v České republice. A moc mě to bavilo.
Dostal jsem se na oba navazující magisterské studijní programy, na které jsem se dostat chtěl. I když… Opravdu jsem tam chtěl?
Strávil jsem léto u pásu ve velké nadnárodní společnosti, abych se koukl na management z “druhé strany barikády” a zjistil, že to není zrovna můj šálek čaje.
Konečně jsem spíchl – i když spíše narychlo – svůj osobní web a v září založil svůj fialově minimalistický blog the other side (díky, že jej právě čtete).
Splnil jsem tajné přání své přítelkyně a pomohl jí založit její vlastní blog o kráse, kosmetice a módě.
Navštívil jsem Irsko, Maďarsko, Rakousko a Německo. To považuji za úspěch spíše proto, že jsem byl za posledních čtyřiadvacet let za hranicemi pouze párkrát. A mám v plánu to napravit.
Objevil jsem – alespoň doufám – práci snů. Více detailů již brzy.
Zažil jsem spoustu nádherných momentů s Karolínkou.
Zařídil jsem, že moje milovaná maminka najde pod stromečkem nejvíce dárků z celé domácnosti.
Prožil jsem (dle mého subjektivního odhadu) jeden z nejšťastnější a nejspokojenějších roků v mém životě.

Pokud budu tímto tempem pokračovat i nadále, tak v padesáti nemám co dělat :)

Tímto však oficiálně končím rok 2014 a na skok se odeberu do své blízké budoucnosti. Nuže, co chci zkusit zvládnout tento rok?

Nový a “doplňpozitivníadjektivum” rok 2015

Znovu se začít pravidelně hýbat, protože reálně cítím, jak u toho počítače tuhnu.
Omezit (výrazně, kámo!) konzumaci alkoholu. Je to jeden z mých posledních zlozvyků, který byl cool během mých studentských let. Ne však pro zbytek života.
Navštívit alespoň další dvě nebo tři země, ve kterých jsem ještě v životě nebyl.
Zjistit, co všichni vidí na pití zeleného čaje a vyzkoušet to předtím, než to celkově zavrhnu.
Naučit se meditovat nebo se o to alespoň pokusit. Popřípadě najít jinou formu relaxace.
Zajistit, aby pro mě byla práce potěšením, nikoliv otravou. A pokud by se to náhodou obrátilo, tak změnit práci.
Budu pokračovat v dalším rozvoji a vzdělávání (číst knihy, navštěvovat kurzy, potkávat nové lidi a mnoho dalšího), abych mentálně nezakrněl.
Vymezit si dostatek času na přemýšlení a poflakování se. Přesně tak, jak to mám rád.
Plnit sny sobě, Karolínce, ale i dalším (třeba i neznámým) lidem. A obecně udělat ze světa lepší místo.
Můj rok 2015 bude ještě šťastnější než rok 2014. Už mám namyšlenou i jednotku pro měření štěstí :)

Tak mi tedy držte palce. A čtěte můj blog, ať víte, co se mi podařilo a v čem naopak shořím jak papír. Přeji krásný nový rok!

Jezte, cestujte, učte se, žijte

Posted on November 17, 2014

Můj dnešní článek je inspirovaný minisériií EAT, MOVE, LEARN od Australana Ricka Merekiho. Strašně mě baví koncept jeho videí, no posuďte sami.

Určitě se nezapomeňte podívat i na videa MOVE a LEARN. Já osobně je už viděl docela dávno a teď jsem na ně zpětně narazil, když jsem si čistil záložky v prohlížeči (no jo, minimalista). Během toho, co jsem je opět sledoval se spadlou čelistí, zamyslel jsem se, co jsem vlastně v blízké minulosti dělal já.

Jezte

Kdyby se mě někdo zeptal na nejzajímavější kulinářský zážitek poslední doby, tak ten jsem asi zažil dva týdny zpátky na veletrhu Gaudeamus. Zástupci Mendelovy univerzity zde totiž podávali zmrzlinu vytvořenou za pomoci tekutého dusíku dochucenou larvami potemníka stájového.

Musím říct, že to nechutnalo vůbec zle (larvy hmyzu jsou teď mojí novou oblíbenou posypkou na zmrzlinu) a k jejich stánku jsem se často vracel. Tentokrát už ale pouze pro hrst sušených larev, které se mi staly vydatnou svačinkou. Ne vážně, dvě lžičky těchto larev obsahují stejné množství živin jako velký řízek. Nekupte to!

larvy-potemnika-stajoveho

Cestujte

Moje poslední cestovatelské kroky směřovaly do překrásné Budapešti. Při objevování krás maďarské metropole jsem si uvědomil jednu důležitou věc. A to, že není vůbec podstatné, jestli cestuji za hranice naší republiky. Došlo mi, kolik překrásných míst na mě ještě čeká v České republice nebo dokonce přímo v Brně. Tím nejdůležitějším kritériem je pro mě možnost poznat nové lidi, názory a zvyky. A jediné, co k tomu člověk opravdu potřebuje, je opustit pohodlí svého malého bytu.

Učte se

S radostí jsem zjistil, že jsem se v poslední době naučil samé praktické věci. Už si umím složit tričko za necelé dvě sekundy. Proděkan agronomické fakulty Mendelovy univerzity (mimochodem velice příjemný člověk) mi na “kravím trenažéru” ukázal, jak dojit krávu na rychlost i tak, aby jí to bylo příjemné :) Mimo to jsem se dozvěděl, jak si pohodlně usadit dravce na ruku. A v neposlední řadě mi v UNIFERu ukázali, jak využívat Canvas model tak, aby to bylo pro klienty co možná nejvíce užitečné.

Žijte

V žádném případě netvrdím, že bychom všichni měli pojídat hmyzí larvy, podnikat dobrodružné výlety nebo se učit, jak sofistikovaně podojit krávu.

Pokud bychom ale každý měsíc ochutnali jednu novou věc, navštívili jedno neznámé místo a naučili se jednu novou dovednost, za rok bychom zažili 36 nových zkušeností. To je 360 za 10 let. Všechno tohle zkoušení, objevování a posouvání svých vlastních hranic od nás občas vyžaduje nějaké úsilí a překonání sebe sama. Na oplátku však nabízí vydatnou porci zábavy. A o tom přeci život je. Alespoň ten můj.

Na otočku v Budapešti

Posted on November 5, 2014

Už pomalu přestávám počítat, kolik lidí z mého okolí touží po návštěvě New Yorku, Londýna nebo Paříže. Vyčkávají a sní o tom, že se tam jednoho dne podívají.

Mimochodem … Já vím, že všechna zmíněná města jednou navštívím. Taky tam chci :) Ale nebaví mě pořád na něco čekat. Vždyť máme překrásná města na dosah ruky. Co takhle Salzburg, Praha, Vídeň nebo Budapešť? A jelikož poslední položku nemám odškrtnutou ze seznamu, tak jsem se minulý týden rozhodl, že pojedu zkontrolovat, jak se jim v Maďarsku daří.

tos-budapest-1 — Výhled na Budapešť z Citadely

Hned zkraje musím podotknout, že Budapešť je opravdu tak krásná, jak se říká. Takové propojení kultury, historie a nádherné architektury na jednom místě najdete málokde. Chcete-li mít město jako na dlani, vaše první kroky povedou na Gellértův kopec, ze kterého se vám naskytne neuvěřitelný výhled. Na vrcholku hory stojí Citadela, kterou Habsburkové vystavěli jako varovný signál pro vzpurné Maďary.

tos-budapest-2 — Socha Svobody s Citadelou v pozadí

Pokud máte zálusk na tradiční maďarské pochoutky, můžete navštívit velkou tržnici (Nagycsarnok) v samotném centru Budapešti. Zakoupit a ochutnat můžete maďarský guláš (pozor, chtějte perkelt (pörkölt), pokud si poručíte guláš, dostanete obdobu naší gulášové polévky), maďarské klobásky a salámy, tokajské víno nebo pálenku.

tos-budapest-3 — Velká tržnice aneb papriky, kam se podíváš

Zdaleka nejsilněji však v Budapešti zaplesá srdce historikovo. Narazit můžete na desítky překrásných budov s bohatou historií.

tos-budapest-4 — Nejvýznamnější duchovní stavba v Maďarsku – Bazilika sv. Štěpána

Mimochodem. Pokud se po setmění chystáte odebrat do hotelového wellness, děláte velkou chybu. Večerní plavba po Dunaji nabízí krásné pohledy na brilantně nasvětlenou Budapešť.

tos-budapest-6 — Pohled na Budínský hrad

tos-budapest-7 — Nasvětlená budova parlamentu

A kdybyste po náročném prohlížení památek zatoužili po odpočinku, určitě zavítejte do oblasti Városliget, kde kromě Náměstí hrdinů, muzeí a Domu umění najdete také zámecký park, proslulé Széchényiho lázně nebo zoologickou zahradu. Zoo je skutečně nádherná a pečlivě udržovaná. Disponuje fantastickým teráriem a na rozdíl od té brněnské nemusíte zdolat smrtící převýšení :) Tak na co ještě čekáte? Hurá do Budapešti!

tos-budapest-8 — Jedno z mých oblíbených zvířat – varan komodský

Svátek naruby

Posted on October 19, 2014

Včera jsem měl svátek. Musím podotknout, že nejsem velký fanoušek oslav kdejaké maličkosti, přestože se mě má přítelkyně snaží usilovně přesvědčit o opaku. Upřímně? Kdyby bylo na mně, obešel bych se i bez oslavy narozenin (ale pssst, Karolíně ani muk :) ).

Zajímavé je, že svátek a narozeniny se často počítají jako taková všemi přijímaná jednodenní výhoda. “Dobře, můžeš si to půjčit, když máš teda ten svátek.” “To víš, že to uděláme podle tebe (i kdyby to byl nesmysl), jsou to přeci tvoje narozeniny.”

Trošku jsem přemýšlel a došel k závěru, že asi jen těžko na moji žádost vyškrtnout jméno Lukáš z kalendáře (nebo ano?!). Co bych ale mohl změnit, je způsob, jak jmeniny obvykle fungují. A tak jsem se rozhodl, že tenhle rok se bude můj sváteční den řídit podle tužeb a chuti druhých. Konkrétně podle přání dvou okouzlujícím dam, mojí mámy a přítelkyně, se kterými jsem měl v plánu tento “posvátný” den strávit.

A jak mi to šlo?

Hned zkraje musím přiznat, že to bylo těžší, než jsem předpokládal. Uvědomil jsem si, kolikrát za den se člověk snaží, aby bylo po jeho a s lehkostí přitom zapomíná na preference druhých lidí. Tenhle specifický trénink sebekontroly si budu muset rozhodně ještě několikrát zopakovat. A až si budu myslet, že to zvládám, projedu to ještě celé znovu.

Holky samotné – jako by tušily, že je den jejich splněných přání – mi to taktéž neulehčovaly. Už dopoledne jsem musel Karolíně asertivně předávat telefon, na jehož druhém konci byla moje máma a chtěla se domluvit na programu dne. Sám už nevím, čím mě tak vytočila, jen si pamatuji, že jsem si musel vyjít na menší procházku po krásách našeho bytu. Každopádně všechny požadavky vyplývající z telefonátu jsem s úsměvem na tváři splnil.

Při práci mě doprovázel vynikající hudební mix, který si Karolínka poručila a který bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. Její slova “What a great day!” mi však připomněla, proč to dělám a tak jsem rozhýbal své boky i končetiny a společně jsme si bláznivě zatancovali na chodbě bytu.

Ze zajetí hudby dvacetiletých zpěvaček, které zdobí pestré životní osudy a minimum oblečení, mě vysvobodila až máma a mohli jsme se konečně vydat na oběd. Kája vybrala skvělý podnik a já si tak mohl vychutnávat vynikající steak, zatímco jsem se dozvěděl několik desítek důvodů, proč to s námi mají ženy tak složité.

Promítání Zmizelé mělo sice úspěch jen u mě a u mámy, ale já už stejně tajně tuším, že Kája má na Fincherovu tvorbu tak trochu pifku. Všem ostatním však snímek vřele doporučuji.

Závěrem

I přes to, že jsem jednu dobu mluvil s mámou jen formou otázek (jedna z her, co ji zaujala v Partičce), pil vanilkovou Coca Colu, kterou nemám zrovna v lásce a nemohl poklidně hltat svůj popcorn (Kája v něm měla neustále zabořenou ruku, i když mě u vstupu do kina vytrvale ujišťovala, že jej nechce), musím uznat, že jsem se skvěle bavil. Rozhodně to byl nejlepší z mých pětadvaceti svátků, které jsem měl tu možnost zažít.

Nejlépe to asi vystihla Karolínka:

Kéž bys měl svátek častěji!

Moc děkuji oběma zúčastněných dámám. Už teď plánuji, že můj další svátek bude taktéž naruby. Protože ten nejcennější dárek, který jsem si mohl přát, je vidět moje nejbližší šťastné a spokojené.

Já a minimalismus

Posted on October 6, 2014

Určitě jste si už v pravém sloupci přečetli, že the other side je, mimo jiné, blog o minimalismu. Co přesně však tohle kouzelné slůvko znamená?

Minimalismus je označení uměleckého směru, který vznikl po druhé světové válce v Americe. Jeho základem se stal princip “doing more with less”, tedy princip, při němž se snažíme s méně prostředky dosáhnout většího (ve smyslu efektivnějšího) výstupu.

První minimalistická díla se začala objevovat v malířství a sochařství, ale to měl být teprve začátek. Prvky minimalismu následně zasáhly také hudbu, architekturu, literární tvorbu, design, webdesign, marketing a řadu dalších oblastí.

V současnosti se ve Spojených státech i jinde na světě dostává do obliby minimalismus jako forma životního stylu. Co přesně si pod něčím takovým představit?

Někteří lidé se mylně domnívají, že na to, abyste mohli být minimalistou, musíte prodat dům i auto, vyhodit televizi a počítač, žít v malé bílé místnosti bez nábytku a dekorací, vlastnit maximálně 55 věcí a už nikdy nic nového nekupovat.

Nic z toho není nutně pravda (tedy pokud po tom opravdu neprahnete). Jednou z nejkrásnějších charakteristik minimalismu je skutečnost, že neexistuje pouze jediný správný a striktní postup jak jej dosáhnout. Každý z nás si může minimalismus namodelovat podle svých potřeb. Bez výčitek proto můžete jít a vytáhnout svůj notebook z popelnice :)

Pro mě osobně je minimalismus životní styl, který člověku pomáhá zbavit se nepotřebných věcí, a naopak se zaměřit na skutečně důležité aspekty jeho života, ať už je to zdraví, potřeba seberealizace, vztah s druhými, osobní růst nebo příspěvek společnosti.

ja-a-minimalismus2

Na následujících řádcích uvádím pět největších přínosů, které jsem pocítil po začlenění principů minimalismu do mého života.

1. Soustředěnost na podstatné

V momentě, kdy začněme postupně ze svého života odstraňovat věci, myšlenky a vztahy, které pro nás nemají žádnou hodnotu, zjistíme, že se naše pozornost pomalu přesouvá někam jinam. Naše smysly ožijí. Najednou zatoužíme navštívit staré známé, se kterými jsme měli tolik společného. Vidíme, jak se náš životní partner trápí s něčím, s čím můžeme velmi snadno pomoci. Cítíme, jak naše tělo touží po nějakém sportovním vytížení. Doslechneme se mnoho zajímavých informací, které bychom předtím jen s mávnutím ruky přešli.

Minimalismus nám pomáhá oprostit se od všeho, co nás zahlcuje a otevřít náruč tomu, na čem nám skutečně záleží. Výsledkem této změny je nefalšovaný pocit spokojenosti.

2. Pocit svobody

Řada lidí se domnívá, že se budou mít dobře, pokud budou vlastnit hodně věcí. Zároveň však trochu zapomínají, že tyto věci současně vlastní je samotné. Pokaždé když odmítnou cestovat kvůli splátkám na auto, řeší reklamaci či servis zakoupeného zboží nebo ráno kvůli nerozhodnosti stráví půl hodinu probíráním svého šatníku, jsou omezováni. O nahrazování reálného kontaktu “přátelstvím” s našimi elektronickými miláčky nemluvě.

Minimalistický způsob života nám dopřává mnohem více času, prostoru a energie. Jak s těmito zdroji naložíme, záleží jen a jen na nás.

3. Nalezení smyslu

Až příliš často děláme některé aktivity a procesy automaticky, aniž bychom se hlouběji zamýšleli nad jejich významem. Děláme je zkrátka proto, že je dělají všichni.

Změňme to! Ptejme se neustále sami sebe, jestli nám právě vykonávaná činnost přináší nějaký užitek. A jestli ne a pouze nás zdržuje od toho, co skutečně chceme? Hoďme ji přes palubu!

4. Žití v přítomném okamžiku

Tento bod velmi úzce souvisí s bodem předchozím. Každý z nás už určitě někdy slyšel věty typu “Ať už je večer.” “Už aby byl pátek.” “Snad už tenhle projekt konečně skončí.” To je ovšem trošku nešťastný postoj. Pokud se budeme snažit život pouze přežívat, až překvapivě rychle nám propluje mezi prsty.

Zastavme se na okamžik. I na té nejprotivnější činnosti můžeme vždy najít něco pozitivního. Užijme si proto každou vteřinu času, který nám byl svěřen. Prožijme naplno každičký detail, závan větru, svit slunce nebo náznak emoce. Bavme se životem!

5. Bohatší život

Může to znít jako paradox. Pokud se zřekneme některých věcí, vztahů a aktivit, jak k čertu můžeme být bohatší?!

Odpověď je jednoduchá. I když budeme mít ve finále méně “položek” na našem pomyslném seznamu, o to větší pro nás budou mít reálnou hodnotu. Je to zkrátka upřednostnění kvality před kvantitou. Protože je to právě kvalita a opravdová hodnota věcí, vztahů a činností, na čem ve finále záleží.

Proto pokud dokážeme opustit všechno, co bychom podle společnosti měli mít a raději zaměříme svoji pozornost na to, co z celého srdce chceme, za co jsme skutečně vděční a kvůli čemu jsme ochotni každé ráno s úsměvem vstát z postele, čeká nás velmi bohatý a naplněný život.