the other side |

Jak dýchat

Posted on December 22, 2014

(anglický originál publikoval Leo Babauta na zenhabits.net roku 2014)

Váš den začíná být hektický, jste unavení, úzkostní, rozptýlení nebo plní pochybností.

Jste trošku ztracení, cítíte, že vám schází směr.

Nadechněte se.

Přesuňte svoji pozornost od všech starostí všedního dne směrem k vašemu dechu. Jak proudí dovnitř a potom ven.

Dýchejte normálně, o nic pomaleji nebo hlouběji než obvykle – jediná věc, která se změní je, že tomu nyní věnujete pozornost.

Vaše mysl se bude toulat kolem a to je v pořádku. Pouze jemně nasměrujte pozornost zpět k dýchání. Povšimněte si myšlenek, které se objeví a pak se vraťte zpět k dechu.

Je to jemná věc, ten dech. Naplní vás a pak zase lehce opustí, často bez povšimnutí, bez toho aniž byste se o něj museli starat.

Vaše mysl se toulá a vy se vracíte zpět. Věnujete pozornost kvalitě vašeho dechu, váš hrudník se rozpíná a zase se vrací zpátky, ramena se pohybují, záda lehce klesají, zadek je možná trošku otlačený od sezení.

Zachytíte tento okamžik a uvědomíte si, že v tento moment je všechno v pořádku. Tenhle okamžik je celistvý, bez starostí a rozptýlení.

Když se vrátíte ke svým úzkostem, strachům … vynoří se nečekaně z vaší mysli, stejně jako ostatní myšlenky. Jsou to přechodné situace, stejně jako když putují mraky. Nijak vám neublíží, pokud si jich pouze všimnete, vezmete na vědomí a necháte je zase plout dál.

Vracíte se zpátky k dechu a úzkosti jsou opět zapomenuty po dobu, kdy pozorujete svůj dech.

Vaše mysl se opět toulá, strachy vystupují, přichází touha je rozptýlit a potěšit se. Tyto strachy a tužby hledají pohodlí a snaží se vyhnout nepříjemnostem.

Pozornost se opět upíná k dechu, vnímáte své tělo, okolí, vše je v tomto okamžiku perfektní. Na vteřinku jsou vaše starosti o pohodlí vašeho já zapomenuty. Vaše já není zahrnuto, když jste naplno ponoření do přítomného okamžiku, i když se zase později vrátí.

Vaše já a jeho strachy, touhy, úzkosti a neodkladnosti se objevují, pak se opět vracíte k dechu a ony mizí.

Stejně jako příliv a odliv se vaše já a přítomný okamžik vlní sem a tam a vy se nesete na jejich vlnách.

Zůstanete na okamžik se svým dechem a v ten moment … tu nejste.

Je tu pouze dech, tělo a to všechno kolem vás.

Jezte, cestujte, učte se, žijte

Posted on November 17, 2014

Můj dnešní článek je inspirovaný minisériií EAT, MOVE, LEARN od Australana Ricka Merekiho. Strašně mě baví koncept jeho videí, no posuďte sami.

Určitě se nezapomeňte podívat i na videa MOVE a LEARN. Já osobně je už viděl docela dávno a teď jsem na ně zpětně narazil, když jsem si čistil záložky v prohlížeči (no jo, minimalista). Během toho, co jsem je opět sledoval se spadlou čelistí, zamyslel jsem se, co jsem vlastně v blízké minulosti dělal já.

Jezte

Kdyby se mě někdo zeptal na nejzajímavější kulinářský zážitek poslední doby, tak ten jsem asi zažil dva týdny zpátky na veletrhu Gaudeamus. Zástupci Mendelovy univerzity zde totiž podávali zmrzlinu vytvořenou za pomoci tekutého dusíku dochucenou larvami potemníka stájového.

Musím říct, že to nechutnalo vůbec zle (larvy hmyzu jsou teď mojí novou oblíbenou posypkou na zmrzlinu) a k jejich stánku jsem se často vracel. Tentokrát už ale pouze pro hrst sušených larev, které se mi staly vydatnou svačinkou. Ne vážně, dvě lžičky těchto larev obsahují stejné množství živin jako velký řízek. Nekupte to!

larvy-potemnika-stajoveho

Cestujte

Moje poslední cestovatelské kroky směřovaly do překrásné Budapešti. Při objevování krás maďarské metropole jsem si uvědomil jednu důležitou věc. A to, že není vůbec podstatné, jestli cestuji za hranice naší republiky. Došlo mi, kolik překrásných míst na mě ještě čeká v České republice nebo dokonce přímo v Brně. Tím nejdůležitějším kritériem je pro mě možnost poznat nové lidi, názory a zvyky. A jediné, co k tomu člověk opravdu potřebuje, je opustit pohodlí svého malého bytu.

Učte se

S radostí jsem zjistil, že jsem se v poslední době naučil samé praktické věci. Už si umím složit tričko za necelé dvě sekundy. Proděkan agronomické fakulty Mendelovy univerzity (mimochodem velice příjemný člověk) mi na “kravím trenažéru” ukázal, jak dojit krávu na rychlost i tak, aby jí to bylo příjemné :) Mimo to jsem se dozvěděl, jak si pohodlně usadit dravce na ruku. A v neposlední řadě mi v UNIFERu ukázali, jak využívat Canvas model tak, aby to bylo pro klienty co možná nejvíce užitečné.

Žijte

V žádném případě netvrdím, že bychom všichni měli pojídat hmyzí larvy, podnikat dobrodružné výlety nebo se učit, jak sofistikovaně podojit krávu.

Pokud bychom ale každý měsíc ochutnali jednu novou věc, navštívili jedno neznámé místo a naučili se jednu novou dovednost, za rok bychom zažili 36 nových zkušeností. To je 360 za 10 let. Všechno tohle zkoušení, objevování a posouvání svých vlastních hranic od nás občas vyžaduje nějaké úsilí a překonání sebe sama. Na oplátku však nabízí vydatnou porci zábavy. A o tom přeci život je. Alespoň ten můj.

Na otočku v Budapešti

Posted on November 5, 2014

Už pomalu přestávám počítat, kolik lidí z mého okolí touží po návštěvě New Yorku, Londýna nebo Paříže. Vyčkávají a sní o tom, že se tam jednoho dne podívají.

Mimochodem … Já vím, že všechna zmíněná města jednou navštívím. Taky tam chci :) Ale nebaví mě pořád na něco čekat. Vždyť máme překrásná města na dosah ruky. Co takhle Salzburg, Praha, Vídeň nebo Budapešť? A jelikož poslední položku nemám odškrtnutou ze seznamu, tak jsem se minulý týden rozhodl, že pojedu zkontrolovat, jak se jim v Maďarsku daří.

tos-budapest-1 — Výhled na Budapešť z Citadely

Hned zkraje musím podotknout, že Budapešť je opravdu tak krásná, jak se říká. Takové propojení kultury, historie a nádherné architektury na jednom místě najdete málokde. Chcete-li mít město jako na dlani, vaše první kroky povedou na Gellértův kopec, ze kterého se vám naskytne neuvěřitelný výhled. Na vrcholku hory stojí Citadela, kterou Habsburkové vystavěli jako varovný signál pro vzpurné Maďary.

tos-budapest-2 — Socha Svobody s Citadelou v pozadí

Pokud máte zálusk na tradiční maďarské pochoutky, můžete navštívit velkou tržnici (Nagycsarnok) v samotném centru Budapešti. Zakoupit a ochutnat můžete maďarský guláš (pozor, chtějte perkelt (pörkölt), pokud si poručíte guláš, dostanete obdobu naší gulášové polévky), maďarské klobásky a salámy, tokajské víno nebo pálenku.

tos-budapest-3 — Velká tržnice aneb papriky, kam se podíváš

Zdaleka nejsilněji však v Budapešti zaplesá srdce historikovo. Narazit můžete na desítky překrásných budov s bohatou historií.

tos-budapest-4 — Nejvýznamnější duchovní stavba v Maďarsku – Bazilika sv. Štěpána

Mimochodem. Pokud se po setmění chystáte odebrat do hotelového wellness, děláte velkou chybu. Večerní plavba po Dunaji nabízí krásné pohledy na brilantně nasvětlenou Budapešť.

tos-budapest-6 — Pohled na Budínský hrad

tos-budapest-7 — Nasvětlená budova parlamentu

A kdybyste po náročném prohlížení památek zatoužili po odpočinku, určitě zavítejte do oblasti Városliget, kde kromě Náměstí hrdinů, muzeí a Domu umění najdete také zámecký park, proslulé Széchényiho lázně nebo zoologickou zahradu. Zoo je skutečně nádherná a pečlivě udržovaná. Disponuje fantastickým teráriem a na rozdíl od té brněnské nemusíte zdolat smrtící převýšení :) Tak na co ještě čekáte? Hurá do Budapešti!

tos-budapest-8 — Jedno z mých oblíbených zvířat – varan komodský

Tajemství, jak být šíleně kreativní

Posted on October 25, 2014

(anglický originál publikoval Jonathan Mead na zenhabits.net roku 2009)

Chcete znát tajemství, jak popustit uzdu vaší kreativitě?

Povím vám to, ale je to jinak, než si myslíte …

Jako umělec se snahou proniknout jsem strávil mnoho času přemýšlením, jak být více kreativní. Prozkoumal jsem tradiční cesty ke kreativitě: malování, kreslení, hraní na hudební nástroj, tvůrčí psaní, poezii atd. Spojil jsem se s tvořivými lidmi; umělci a lidmi žijícími na okraji společnosti (mimo hlavní proud).

Ačkoliv to podnítilo mého kreativního ducha, zůstalo jen u toho. Zabýval jsem se korunou stromu namísto toho, abych šel přímo k jeho kořenům.

Abyste mohli naplno čerpat ze své tvůrčí podstaty, stačí si uvědomit pouze jednu jedinou věc…

Vy už jste umělec.

Nemusíte tvořit velkolepé sochy nebo dech beroucí básně. Neustále tvoříte už jen tím, že jste naživu. Každé rozhodnutí, které učiníte, pokaždé když se pohnete, dýcháte nebo mluvíte, tak tvoříte. Ve skutečnosti byste nemohli přestat tvořit ani kdybyste chtěli. Je to zkrátka nemožné.

Jen se nad tím zamyslete: jste hlavní postavou ve vašem životním příběhu. Každý den rozvíjíte a upravujete děj vašeho mistrovského představení. Vzájemně komunikujete s vedlejšími postavami, které dokreslují vaši roli v příběhu. Jsou jimi vaši přátelé, partner, rodina a spolupracovníci. Představují podpůrné herce a herečky ve vaší divadelní hře a napomáhají modelovat váš životní příběh.

Kdykoliv můžete změnit směr vašeho vyprávění tím, že učiníte nové volby a vydáte se novými cestami. Můžete se zbavit vedlejších postav nebo přibrat nové, pokud se nehodí do příběhu, který chcete utvářet (snad s výjimkou členů rodiny).

Stále režírujete hru zvanou váš život; a to z vás dělá vynikajícího umělce. Pokud tedy nepřetržitě utváříte svůj život, nebylo by lepší na sebe pohlížet raději jako na umělce, než jen na pasivně žijící bytost?

Vím, na co právě myslíte. Že vám to moc nepomůže, pokud právě krájíte celer nebo myjete kočku … ale pomůže. Změní to úplně všechno.

Když už teď tvoříte jako umělec, jste mnohem více vtaženi do života. Začnete žít více vědomě. Myjete kočku s láskou, protože hluboko uvnitř víte, že ji milujete, i když zrovna nevoní. Krájíte celer s radostí, protože jste udělali rozhodnutí vpravit do sebe něco zdravého.

Ale už dost úvodních řečí; zde je několik praktických způsobů, jak probudit svého vnitřního umělce:

Práce. Činíte volby, které následují vaše nejhlubší touhy? Ubíráte se směrem vašich snů? Velkou část našeho života strávíme prací, je proto smysluplné být uvědomělí ohledně kariéry, kterou budujeme. Najděte si povolání, kde vám budou platit za to, že jste sami sebou. Možná si budete muset takové vytvořit, pokud ještě neexistuje.

Peníze. Blíže prozkoumejte, kam putují vaše peníze. Utrácíte je nevědomky? Vysedáváte v kavárnách a sledujete moderní trendy a už vám nezbývá na hodiny jógy, do kterých jste se chtěli přihlásit? Přehodnoťte způsob jakým utrácíte tak, abyste mohli žít život dle svých představ.

Cíle. Jsou vaše cíle řízeny egem, nebo srdcem? Směřují k životu, jaký byste chtěli utvářet? Zjistěte, co můžete zjednodušit a odstraňte zmatek, abyste vytvořili prostor pro vaši skutečnou snahu.

Vztahy. Napomáhají vaše vztahy vašim touhám, nebo vás naopak brzdí? Nebo se možná brzdíte VY sami. Buďte k sobě upřímní a proveďte změny, které vám směle pomohou na vaší cestě (nikoliv obráceně).

Informace. Necháváte se krmit informacemi? Kdo diktuje, co si máte myslet, vy nebo media? Vědomě se rozhodněte o tom, jaké informace chcete přijímat a zbavte se všeho, co vám neslouží.

Rutina. Většinu dní považujeme za obvyklé. Náhodné úterý strávené sledováním televize je asi všednější než den, kdy vás váš partner požádá o ruku. Pokud je většina našich dní obyčejných, má smysl z nich vytěžit co nejvíce. Namísto toho, abyste se soustředili, kolik toho můžete dosáhnout, soustřeďte se na to, jak můžete maximálně milovat to, co děláte. Buďte zcela přítomní. Budete-li to dělat, zjistíte, že si přirozeně dokážete vychutnat tyto zdánlivě nudné úkoly mnohem více (například umývání nádobí). Je úžasné, jak přijetí věcí a žití v přítomnosti všechno změní.

Koneckonců, život je sbírkou příběhů. Ale vy jste jediní, kdo dokáže vytvořit příběh svých snů. Je to přeci váš příběh.

Takže co chcete stvořit? Temné drama nebo pohádku? Může to být odvážné dobrodružství nebo komedie. Dokud přijmete, že jste umělec, záleží to jen na vás. Štětec je váš, sami si zvolte, které barvy se vám nejvíce líbí.

Otázka zní: Co vytvoříte?

Svátek naruby

Posted on October 19, 2014

Včera jsem měl svátek. Musím podotknout, že nejsem velký fanoušek oslav kdejaké maličkosti, přestože se mě má přítelkyně snaží usilovně přesvědčit o opaku. Upřímně? Kdyby bylo na mně, obešel bych se i bez oslavy narozenin (ale pssst, Karolíně ani muk :) ).

Zajímavé je, že svátek a narozeniny se často počítají jako taková všemi přijímaná jednodenní výhoda. “Dobře, můžeš si to půjčit, když máš teda ten svátek.” “To víš, že to uděláme podle tebe (i kdyby to byl nesmysl), jsou to přeci tvoje narozeniny.”

Trošku jsem přemýšlel a došel k závěru, že asi jen těžko na moji žádost vyškrtnout jméno Lukáš z kalendáře (nebo ano?!). Co bych ale mohl změnit, je způsob, jak jmeniny obvykle fungují. A tak jsem se rozhodl, že tenhle rok se bude můj sváteční den řídit podle tužeb a chuti druhých. Konkrétně podle přání dvou okouzlujícím dam, mojí mámy a přítelkyně, se kterými jsem měl v plánu tento “posvátný” den strávit.

A jak mi to šlo?

Hned zkraje musím přiznat, že to bylo těžší, než jsem předpokládal. Uvědomil jsem si, kolikrát za den se člověk snaží, aby bylo po jeho a s lehkostí přitom zapomíná na preference druhých lidí. Tenhle specifický trénink sebekontroly si budu muset rozhodně ještě několikrát zopakovat. A až si budu myslet, že to zvládám, projedu to ještě celé znovu.

Holky samotné – jako by tušily, že je den jejich splněných přání – mi to taktéž neulehčovaly. Už dopoledne jsem musel Karolíně asertivně předávat telefon, na jehož druhém konci byla moje máma a chtěla se domluvit na programu dne. Sám už nevím, čím mě tak vytočila, jen si pamatuji, že jsem si musel vyjít na menší procházku po krásách našeho bytu. Každopádně všechny požadavky vyplývající z telefonátu jsem s úsměvem na tváři splnil.

Při práci mě doprovázel vynikající hudební mix, který si Karolínka poručila a který bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. Její slova “What a great day!” mi však připomněla, proč to dělám a tak jsem rozhýbal své boky i končetiny a společně jsme si bláznivě zatancovali na chodbě bytu.

Ze zajetí hudby dvacetiletých zpěvaček, které zdobí pestré životní osudy a minimum oblečení, mě vysvobodila až máma a mohli jsme se konečně vydat na oběd. Kája vybrala skvělý podnik a já si tak mohl vychutnávat vynikající steak, zatímco jsem se dozvěděl několik desítek důvodů, proč to s námi mají ženy tak složité.

Promítání Zmizelé mělo sice úspěch jen u mě a u mámy, ale já už stejně tajně tuším, že Kája má na Fincherovu tvorbu tak trochu pifku. Všem ostatním však snímek vřele doporučuji.

Závěrem

I přes to, že jsem jednu dobu mluvil s mámou jen formou otázek (jedna z her, co ji zaujala v Partičce), pil vanilkovou Coca Colu, kterou nemám zrovna v lásce a nemohl poklidně hltat svůj popcorn (Kája v něm měla neustále zabořenou ruku, i když mě u vstupu do kina vytrvale ujišťovala, že jej nechce), musím uznat, že jsem se skvěle bavil. Rozhodně to byl nejlepší z mých pětadvaceti svátků, které jsem měl tu možnost zažít.

Nejlépe to asi vystihla Karolínka:

Kéž bys měl svátek častěji!

Moc děkuji oběma zúčastněných dámám. Už teď plánuji, že můj další svátek bude taktéž naruby. Protože ten nejcennější dárek, který jsem si mohl přát, je vidět moje nejbližší šťastné a spokojené.