(anglický originál publikoval Ali Mese na serveru medium.com)

Konečně dorazila SMSka:

Zítra v pět ráno, let číslo AZ160 z Říma do New Yorku.

SMSky přicházející na mé BlackBerry v neděli večer rozhodovaly o mém místě pobytu a klientovi na nadcházející týden.

Pracoval jsem pro jednu ze tří nejlepších světových firem na poli strategického poradenství.

Celý život sbalený v jednom kufříku. Poradenský život, ve kterém vám chybí všechno a všichni s výjimkou Excelových tabulek. Vysněný život businessu, ve kterém nás učí být vzorovými otroky na těch nejlepších business školách, jejichž diplomy s hrdostí vlastníme.

Po pár hodinách spánku už mě soukromý řidič vezl na římské letiště Fiumicino, abych mohl odletět luxusní business třídou směr New York City. Po příletu jsem se zapsal v přepychovém pětihvězdičkovém hotelu a následně vyrazil do kanceláře mého klienta.

Plat? Ten byl taktéž přepychový. Společnost byla pyšná na to, že patřila mezi nejlépe platící v oboru.

Rodiče

Přesto bylo s mým životem konzultanta něco špatně. Už jsem nemohl déle snášet tyhle naleštěné sr*čky a jeden den jsem zavolal svým rodičům:

Tati, mami, právě jsem sekl s prací. Chci si rozjet své vlastní podnikání.

Moje máma skoro dostala infarkt. Není to zrovna věc, kterou by perfekcionistická matka chtěla slyšet, po tom co mě povzbuzovala k tomu, abych vyšel jednu z nejlepších světových obchodních škol s výbornými známkami.

Snažil jsem se zmírnit její zármutek. Bez šance.

Mami, nesnáším to. Všichni tihle konzultanti předstírají, jak jsou šťastní, ale přitom berou prášky na štěstí. Spím jenom 3 až 4 hodiny denně. Všechny benefity, které společnost slibovala, neexistují. Pamatuješ si na ten přepychový pětihvězdičkový hotel? Pracuji skoro 20 hodin denně, takže si ho ani neužiju. Luxusní snídaně? Na to nemáme nikdy čas. Luxusní oběd, večeře? Je to jen sendvič před obrazovkou s Excelem.

A mimochodem, namísto popíjení šampaňského, zírám během celého svého letu v business třídě do tabulek. Přepychový plat? Nemám čas, abych z něj utratil jediný halíř.

Nesnáším svůj život, mami. Je to život ztroskotanců. Vždyť ani nevídám svou přítelkyni. Už to dál nemůžu předstírat. Chci si rozjet svoje vlastní podnikání.

Moji rodiče šli do penze po tom, co od devíti do pěti pracovali na svých jistých a nudných vládních pozicích.

Věděl jsem, že když pocházím z rodiny s nulovou podnikatelskou historií, bude těžké jim vysvětlit moji situaci, nicméně ranní telefonát jsem nečekal.

Volala mi máma:

Taaaaak, jak se daří tvému podnikání? Rozrůstá se?

Ať už jsem řekl cokoliv, nedokázal jsem jí vysvětlit, že podnikání potřebuje více než jeden den k tomu, aby rostlo.

Přítelkyně, kamarádi a okruh známých

Měl jsem tu nejvíce podporující přítelkyni, byl tedy čas sdílet moji novinu s mými přáteli, kteří byli zaneprázdněni šplháním po veledůležitém kariérním žebříčku nablýskaného firemního světa.

Řekl jsem každému, že jsem skončil s prací, abych mohl následovat svůj sen v podobě startupu. Někteří z mých kamarádů mě postupně přestali vídat, pravděpodobně proto, že se mnou muselo být něco v nepořádku, když jsem opustil již druhou “luxusní” práci v krátkém časovém úseku.

I když mě zbytek mých přátel podporoval, přesto tu ve vztahu s nimi něco nehrálo. Brzy jsem si uvědomil, že jsme se začal vzdalovat společnému setkávání.

Kdykoliv jsem se s nimi potkal, neměl jsem mnoho novinek, abych dokázal reagovat na jejich stále se opakující otázky typu: “Tak jak ti šlape startup? Bude z tebe další Zuckerberg, viď?” “Ty jo, jsme na tebe tak pyšní a jsme si zcela jistí, že už brzy ti někdo zainvestuje velký balík peněz.”

Rozjíždění startupu byl běh na dlouhou trať a já sám sebe vystavoval velkému tlaku, když jsem se vůbec zajímal, co si ostatní lidé myslí.

Den za dnem jsem byl osamělejší a více depresivní, jak jsem se vyhýbal společenským akcím. Můj startup se nevyvíjel tak rychle, jak si okruh mých známých představoval a měl jsem plné zuby vysvětlování lidem, že startupům jako byl Facebook nebo Twitter trvalo roky než se vypracovaly tam, kde jsou teď.

Jediné přátelské prostředí bylo po boku mých nových přátel, podnikatelů. Ukázalo se jako pravda, že jen podnikatel rozumí podnikateli.

Prachy, prachy, prachy

Jak kdyby sociální nátlak a samota nestačily, poznával jsem královnu všech úzkostí: docházely mi peníze rychleji, než jsem si představoval.

Tenhle stav zabíjel moji produktivitu a schopnost dělat správná rozhodnutí. Panikařil jsem a snažil jsem se co nejrychleji uspět a vydělat nějaké peníze.

Jednou jsem se dokonce přistihl při tom, že jsem prosil přítelkyni o pár centů, protože jsem neměl peníze, abych si koupil lahev vody. To jsem ještě nevěděl, že je to jen začátek složitého života plného vzestupů a pádů.

Přítomnost

Dost bylo dramatu: více než dva roky uplynuly od té doby. Momentálně píšu tenhle příspěvek z nádherného letoviska v Phuketu, v Thajsku, zatímco si užívám své mojito.

Pozor, neprodávám sny. Ne, nestal jsem se milionářským zakladatelem startupu.

Nicméně moje podnikání mi přináší pravidelný přísun peněz, který mi umožňuje cestovat po světě a pracovat odkudkoliv, kde je k dispozici WiFi připojení.

Tady je však pět věcí, na které bych se rád zeptal sám sebe před tím, než jsem započal tuto bolestivou cestu. Pět otázek, které by si podle mě měl položit každý budoucí podnikatel před tím, než udělá svůj první krok.

1. Jste připraveni na sociální nátlak?

Pokud máte přátelé nebo rodinu, co nejsou podnikatelé, nikdy plně nepochopí, čeho se snažíte dosáhnout a tlak zbytku společnosti bude ještě větší.

Já jsem se tak moc zajímal o to, co si o mně myslí ostatní – tak moc, že mi to zničilo život.

Byl jsem na sebe tvrdý a trestal jsem se ještě větším přídělem práce, abych mohl ohlásit svůj úspěch co možná nejdříve. Tak tomu bylo, dokud jsem si neuvědomil, že jsem byl každému fuk. Tak proč by mě to mělo zajímat?

Nejste nic víc než pár sekund pozornosti, kterou ostatní lidé věnují vašemu Facebook statusu. V roce 2014 nemá nikdo čas zajímat se o druhé v tak nabitém a hlučném světě.

Pokud se budete příliš zajímat o to, co si ostatní myslí, budete plýtvat svůj čas, abyste dokázali, že jste úspěšní, namísto toho, abyste se soustředili na svůj startup.

Žijte svůj život. Já ten svůj začal žít trošku později.

2. Jste nezadaní nebo máte extrémně podporujícího partnera?

Jak vyrůstáme, sdílíme stále více svého života se svým partnerem spíše než se svou rodinou a kamarády. Zatímco já jsem měl to štěstí, že jsem měl tak úžasnou dívku, bylo smutné vidět řadu mých podnikajících přátel, jak se v průběhu své cesty rozchází se svými přítelkyněmi.

Provoz vlastního podnikání je těžký – mnohem těžší, něž jsem si kdy dokázal představit. Vaše mysl je permanentně zas*aná miliónem věcí, které vám šrotují v hlavě, že žádný další člověk, včetně vaší přítelkyně, nemá nejmenší ponětí co se v ní děje.

Pokud nejste nezadaní, ujistěte se, že váš partner chápe, že je občas normální, že nejste naladěni ani na obyčejný polibek. Přesně tak, ani na obyčejný a poctivý francouzský polibek.

3. Máte dostatek peněz, abyste vydrželi alespoň rok?

Skvělé, pak to vynásobte alespoň třemi, protože vám budou úspory mizet rychleji, než jste si kdy dokázali představit. Zároveň s tím se objeví řada nečekaných výdajů, poplatky účetní, právnické výlohy, pokažené iPhony nebo počítače atp.

Připravte se na menší bydlení, menší porce jídla nebo na počítání každého haléře, o což  jste se dříve nikdy nestarali.

Posledních pár měsíců, před tím než vám zcela dojdou peníze, to bude obzvláště obtížné a tlak poroste tak skokově, že nebudete schopni ani pořádně spát.

Úspěch přijde pomalu a úspory se vypaří rychle. Buďte chytří – plánujte od prvního dne.

4. Jste připraveni spát pouze pár hodin denně?

Měl jsem za to, že únikem z korporátní poradenské sféry konečně započne můj sen pracovat kdykoliv já sám budu chtít. Dokud jsem si nepřečetl následující citát Lori Greinerové:

Podnikatelé jsou ochotni pracovat 80 hodin týdně, aby se vyhnuli nutnosti pracovat 40 hodin týdně.

Všechno to začalo krátkým buzením uprostřed noci. Ze začátku to bylo proto, že jsem byl velmi nadšený svými nápady, měl jsem jich mnoho. Jednoduše jsem se nemohl dočkat než bude ráno, abych mohl zase začít pracovat.

Poté přišla fáze přehánění. Pracoval jsem tak moc, protože jsem měl pocit, že pro svůj nápad nedělám maximum a chtěl jsem udělat více. Nicméně čím více jsem pracoval a čím později jsem si chodil lehnout, tím těžší bylo usnout a o to horší byla kvalita mého spánku.

Následkem toho jsem dvakrát až třikrát do týdne zažíval dny, kdy jsem byl téměř nepoužitelný.

Nenechte se mýlit mojí úžasnou fotku z Instagramu výše. Nenechte se mýlit senzačními zprávami o tom, jak se zakladatelé startupu stali milionáři.

Ve skutečnosti to s sebou nese mnoho bolestivých dnů, probdělých nocí a nikdy nekončící odmítnutí a pády.

Cesta za úspěchem je dlouhá. Velmi dlouhá. Dost často až příliš dlouhá.

5. Co pro vás znamená úspěch?

Každý z nás má v životě odlišný žebříček priorit. Pro většinu lidí jsou v tomto žebříčku hlavní prioritou peníze, zatímco ostatní si mnohem více cení sladění pracovního a osobního života. V důsledku toho chápu lidé úspěch rozdílně.

Podle vaší definice úspěchu se zároveň bude lišit i obtížnost vaší podnikatelské cesty. Pokud jsou peníze a obdiv společnosti tím, po čem skutečně prahnete, budete pravděpodobně během své cesty zažívat těžké časy.

Pamatujte na Hemingwayova moudrá slova:

Je dobré mít konec cesty před sebou, ale je to právě cesta, na které v samotném konci záleží.

Úspěšní podnikatelé nemusejí být nutně ti, kteří získali miliony na investicích. Nezapomeňte, že takový je jeden z milionu.

Existují však tisíce snílků, kteří se snaží na vlastní pěst rozhýbat svůj startup a samostatný život, i když se třeba nakonec nedostanou do světových technologických zpráv.

Bez ohledu na to, jak vám vaše cesta zku*ví život nebo jak složité to bude, užijte si tu jízdu a dělejte to, co vás baví a naplňuje. Tony Gaskin to vystihl perfektně:

Pokud nebudete budovat své sny, někdo si vás najme, abyste mu pomohli budovat ty jeho.