• O mně
  • Kontakt
the other side

motivace

5 tipů pro spokojenější život

Posted on May 14, 2017

Nedávno se mě jeden mně velmi blízký člověk zeptal, čím to je, že jsem tak spokojený s vlastním (pracovním i nepracovním) životem. Chtěl jsem neprodleně odpovědět, ale v ten moment mi došlo, že se ono “kouzlo” nedá shrnout do jedné věty. Tak dlouho jsem nad tím přemýšlel, až vznikl tenhle článek.

Nuže: co bych tedy za sebe doporučil lidem, kteří chtějí prožívat naplněný a spokojený život?

Buďte vděční

Člověka dokáže často vytočit celá řada drobných podnětů. Znáte to sami. Hned z rána si v obchodě vyberete pokladnu, která je v Guinessově knize rekordů vedena jako nejpomalejší na světě. Na důležitém obchodním obědě si pokecáte svoji novou – a sakra drahou – košili omáčkou. No a večer vám, po náročném dni v práci, partner padne (do postele) jako tehdejší akcie Nokie. A to jste ani nechtěli sex, jen si popovídat…

Jasně, takový den člověka fakt nase*e. Někdy ale stačí mírně pozměnit úhel pohledu. Když se nad tím zamyslíte, tak první odstavec v podstatě říká, že máte dostatek peněz na to, abyste si koupili jídlo. Očividně děláte celkem zajímavou práci a můžete si dovolit vyfiknout se na schůzku. Fajn, váš partner to krapet nedal, o tom žádná. Alespoň však nějakého máte. A k tomu navíc i postel… No a pravděpodobně i střechu nad hlavou.

Sečteno a podtrženo: už teď máte to, o čem spousta lidí může jen snít. Tak si toho važte a buďte za to vděční každou jednu sekundu vašeho života. Vím, že to není vždy snadné, ale vděčnost je něco, co se dá trénovat a naučit.

Dělejte smysluplné věci

Průměrný člověk stráví ve svém životě 26 let spaním. Práci věnuje něco přes 10 let a to nepočítám čas strávený dojížděním a přemýšlením nad pracovními povinnostmi. Dohromady si tak každý z nás ukrojí významnou část života.

Dobu spánku příliš neovlivníte. Volba práce je však na vás. Pokud vás vaše zaměstnání nenaplňuje, dodejte si odvahu a změňte pozici. Dělejte to, co vás skutečně baví. Nebojte se. Experimentujte, poznávejte. Určete si své poslání, kvůli kterému budete vždy s radostí vstávat každé ráno z postele.

Nemusí se jednat o nic honosného a královsky placeného. To je druhotné. Vždyť i prodávání vlastnoručně vyrobených sendvičů na rohu ulice lidem, co po ránu hladovějí a spěchají do práce, má důležitý přínos pro svět. Stačí je přichystat s láskou, upřímně se usmát na zákazníky a pocit štěstí se ihned šíří řetězovou reakcí.

(Po)znejte svoji cenu

Málokdo z mého okolí ví, že jsem se na gymplu zúčastnil tehdy známé soutěže Bludiště. Ti, co si ji pamatují, tak ví, že tam byla disciplína, kde bylo třeba pečlivě našlapovat na závěsné kladiny a nespadnout. Přestože jsem byl pravděpodobně nejobratnější člen týmu, přenechal jsem účast na této disciplíně mému kamarádovi. Byl o rok starší, navíc poloprofesionální hokejista.

Tehdy jsem ještě nebyl dostatečně sebevědomý. V disciplíně jsme nakonec naprosto pohořeli. A bylo to moje rozhodnutí, které nás – mimo jiné – pravděpodobně stálo celkové vítězství.

Ve zkratce: nikdy se nepodceňujte, nikdy si nenechejte od ostatních diktovat, co je pro vás dobré, nikdy se nebojte říci ne, nikdy se nezdráhejte vystoupit s odlišným názorem.

Možná se párkrát spálíte. No a co? Stále je to lepší než myšlenky na to, že jste neudělali něco jen proto, že jste v dané chvíli neměli dostatek odvahy a potřebnou sebedůvěru.

Obklopte se správnými lidmi

Všimněte si, že neradím, abyste se obklopili těmi nejchytřejšími, nejkrásnějšími nebo nedej bože nejbohatšími lidmi.

Stýkejte se s lidmi, kteří vám mají co nabídnout. S lidmi, kteří jsou na stejné vlně, ať už je jakákoliv. S lidmi, o kterých víte, že vás v nouzi podrží, stejně jako byste podrželi vy je.

A přesně naopak se distancujte od lidí, kteří ve vás vzbuzují negativní pocity a stavy. Povyšují se, vyvolávají ve vás úzkost, objeví se jen v okamžiku, kdy oni sami něco potřebují. Jsou jako závaží na vašem hrudníku, kvůli kterému se vám těžko dýchá. Ačkoliv to může znít nehezky, zbavte se takových kontaktů.

Radujte se z maličkostí

Hodně lidí se podivuje nad tím, že cestou do práce a z práce neposlouchám hudbu do sluchátek. Má to svůj důvod. Nechci přijít o všechny ty drobné maličkosti, které nám život nabízí.

Nevím, možná jsem infantilní. Ale hrozně mě fascinuje, když při dešti můžu pozorovat, jak se jednotlivé kapky tříští o parapet okna. Jak rozkošné je hladit kožíšek domácího mazlíčka. Jak naplňující je udělat pro někoho hezký skutek a nic od onoho člověka neočekávat na oplátku.

I na těch nejmenších detailech záleží… Koneckonců tohle jsou právě ty nejdrobnější útržky našich životů, které nakonec dají dohromady celek. A přesně proto se je nevyplatí zapomínat.

A jak to máte vy? Užíváte si každého okamžiku?

Posted in: Inspirace a motivace, Osobní rozvoj, Život 2.0 | Tagged: inspirace, motivace, přítomný okamžik, vděčnost, život 2.0

Jak se staví škola

Posted on December 25, 2016

Pražské humanitní gymnáziumExistuje řada cílů, které se zdají být na první pohled nedosažitelné. Zdolat osmitisícovku, překonat Jardu Jágra v kanadském bodování NHL nebo změnit český vzdělávací systém. Já si samo sebou zvolil tu poslední, zdaleka nejnáročnější výzvu :)

Zjistil jsem, že hodně lidí v mém okolí netuší, co – mimo jiné – profesně dělám. Tak jsem si řekl, že k tomu sepíšu pár řádků. Ale začněme hezky od začátku.

“Začátky všech věcí jsou nepatrné” – Marcus Tullius Cicero

V roce 2013 založil Ondřej Kania spolu s Tomášem Jízdným agenturu J&K Consulting. Jejich záměrem bylo posílání studentů na kvalitní americké a kanadské internátní střední školy.

Důvod byl prostý. Chtěli jim nabídnout modernější a pokrokovější způsob vzdělávání, než je dostupný v České republice. Takový, kterým si Ondra dříve sám prošel a dodnes si ho nemůže vynachválit. Chcete-li znát podrobnosti, koukněte se, co si myslíme o současném systému nebo na to, jaké máme plány do budoucna.

Started from the bottom now we’re here

Klukům se dařilo čím dál více, počet studentů neustále rostl, stejně jako výše stipendií, která jim byli schopni na severoamerických školách zajistit. A pak přišla odvážná myšlenka. Přenést americký (čtěte smysluplný, praktický a individuálně zaměřený) způsob vzdělávání do České republiky.

Dokážete si asi představit, jak složitá je to mise s ohledem na zkostnatělý český vzdělávací systém. I přesto se společně rozhodli koupit většinový podíl v Pražském humanitním gymnáziu a jít do toho. Respekt!

Přichází Suicide Squad

Borci měli velké cíle. Vedli agenturu, koupili školu, navíc chtěli pořádat vzdělávací veletrhy v Praze, Bratislavě a Budapešti. Mno, celkem fuška. To už je vyšší dívčí. A tehdy jsme se s mým kolegou, Davidem Koutným, rozhodli, že opustíme stávající práci a pomůžeme jim.

PHG Suicide squad

Uvědomili jsme si, že změnit vzdělávací systém v České republice, když máte k dispozici školu, kde půl roku nefunguje žárovka na chodbě a nikoho to netankuje, rozhodně nebude procházka růžovým sadem. Nejdříve tak bylo zapotřebí “pár” kosmetických úprav. Proto jsme zakoupili zbrusu nový nábytek, vymalovali a zdi následně oblepili motivačními hesly a citáty slavných osobností.

Změny na PHG

Klíčovým faktorem určujícím kvalitu školy je koncept výuky. U nás na gymplu aplikujeme projektovou výuku. To znamená, že studenti získávají znalosti a dovednosti z různých oblastí takovým způsobem, aby je následně dokázali vzájemně propojit a využít v praxi. Obrovskou přidanou hodnotou pro studenty jsou pak pravidelné přednášky známých osobností z oboru a následná vzájemná diskuse.

Vzhledem k tomu, že jsme budovali školu doslova od podlahy, tak jsem si vyzkoušel spoustu zajímavých prací a vylomenin. Vypíchnu jen zlomek činností:

  • Sepisování rozvrhů na poslední chvíli během cesty do Prahy po dálnici D1
  • Navrhování a lepení cedulek na školní záchody a úklidovou místnost
  • Vlastnoruční stěhování a montování gaučů do chodeb školy
  • Sestavení stánku na školním veletrhu a kompletní zajištění materiálů pro něj
  • Každodenní komunikace s paní ředitelkou, vyučujícími i studenty (aneb moře mailů)
  • Čmárání podoby nového webu školy a detailní návrh následné kampaně
  • Namýšlení novoročního PFka a tvorba příspěvku o hledání zlatého prasátka

Ty vole, stojí ti to za to?

Kdykoliv poskytuji nějaký rozhovor a řeknu jim o Pražském humanitním gymnáziu a našem záměru o změně školství, protější strana zpravidla nejprve nevěří vlastním uším. V okamžiku, kdy znovu získá dar řeči, suše odvětí: “A to opravdu věříte tomu, že něco změníte?”

Za mě je odpověď jasná – ano, myslím si, že něco změníme.

I kdyby to měl být pouze malý posun (ale prd, bude obrovský), pro český školský systém to bude jako déšť v období sucha.

Je to malý krok pro dospěláky, ale obrovský skok pro naše děti. Řada lidí si stěžuje na aktuální politickou, ekonomickou a kdo ví jakou ještě situaci.

Málokdo si však uvědomí, že změnu do společnosti nepřinese Andrej ani populista ze země vycházejícího slunce. Budou to naši potomci. Aby to dokázali, musíme jim zajistit co možná nejkvalitnější vzdělání.

A co děti? Mají si kde hrát?

Nemohl jsem si nevšimnout, že u nás studuje řada talentovaných studentů, kteří jsou už teď pomalu šikovnější než my sami. Ostatně… Poprvé ve svém životě jsem dal svoji pracovní vizitku sedmákovi! :D To už o něčem vypovídá. A přesně z toho důvodu to pro mě má smysl.

Projekty, které studenti sami iniciují, ať už jde o charitativní sbírky, účast na konferencích či pořádání vlastní vernisáže, mě navíc vždy zahřejí u srdce. Sem tam se vám navíc dostanou do rukou roztomilé výtvory jako například tahle prezentace primánů (pro Ondru šesťáků) na téma Vánoc.

PHG prima: Jak slavíme Vánoce?

A naši vyučující? Myslím si, že většina z nich pochopila náš záměr a neskutečně nám pomáhají.

Pečují o studenty a dodávají jim to, co skutečně potřebují. Totiž chuť učit se nové věci, rozvíjet se a hledat to, co je skutečně baví. Protože to by mělo být podstatou jejich práce. Následující Facebook příspěvek jedné z našich vyučujících to asi vystihne lépe než moje slova:

Komentář Lenky Volfové

Doufám, že se mi podařilo alespoň letmo osvětlit, co že to tedy vlastně dělám, jaká je moje motivace a kam to chci celé směřovat. Jasně, mohl jsem si najít nějaký bezpečný flek v pohodlné kanceláři (náhodou máme super kancly!) s pohádkovým platem. Ale musel bych se pak každý den ptát sám sebe: “Kámo, teď vážně. Dává ti to smysl?”

Tak si v poklidu užijte vánoční svátky a držte nám palce! Máme totiž ještě veeelké plány. Již brzy ve vašich kinech :)

Krásný rok 2017!

Posted in: Inspirace a motivace, Život 2.0 | Tagged: inspirace, motivace, vzdělání, život 2.0

255 dní ticha

Posted on October 28, 2015

255-dni-ticha

Už 255 dní zeje můj blog prázdnotou. To je v přepočtu 6 120 hodin, 367 200 minut nebo 22 032 000 sekund. Tedy bezmála 70 % tohoto roku.

Samotného mě překvapuje, jak je to vůbec možné. Vždyť je to jako včera, kdy jsem psal jeho poslední řádky. A to jsem se ani nijak zvlášť nevěnoval sobě, přítelkyni či rodině. Neoddal jsem se studiu vysoké školy (spíše naopak). Nepoflakoval jsem se na prosluněné pláži s vychlazeným Cuba Libre v ruce. Koneckonců jsem ani neměl dovolenou.

Takže kde jsem to vlastně u všech čertů celou tu dobu byl? V práci. Tahle odpověď vyvolá okamžitou reakci: To jako pořád? A když se nad ní hlouběji zamyslím… tak vlastně ano — pořád.

Možná někteří znáte ten pocit, kdy brzo ráno vstanete z postele, dáte sprchu, jedete rovnou do práce, snažíte se ze sebe dostat to nejlepší a než se nadějete, je večer a vy se za západu slunce vracíte domů zcela vyčerpaní a myslíte jen a jen na měkkost své postele. Tím to ale nekončí. Následuje 30 minutový proces usínání, během kterého analyzujete svůj den, přemýšlíte, co příště udělat lépe a pomalu si v hlavě přehráváte scénář dne následujícího.

Je naprosto úžasné dělat práci, která vás baví. Jen si musíte dávat sakra majzla, aby vás úplně nepohltila, a nestala se naopak vaším vlastním omezením. To se potom sem tam zapomenete najíst, občas nenápadně odšoupnete přítelkyni na vedlejší kolej a budete se s kamennou tváří přesvědčovat, že tu pekelnou bolest v zápěstí vám rozhodně nezpůsobila vaše vlastní myška.

Pár blízkých lidí se mě ptalo, jestli mi to za to stojí. Ale ano, stojí. Když si vezmu, co se mi všechno za tu dobu podařilo. Raketové rozvinutí manažerských kompetencí, práce na různorodých projektech pro velké klienty, moře zkušeností a kopa zajímavých lidí, za které jsem strašně vděčný. Vždycky budu dělat věci na maximum. V zápalu boje jsem jen trošku pozapomněl na jedny z mých základních hodnot. Minimalismus a rovnováhu.

Výše popsaný režim se dá totiž výborně aplikovat na krátké sprinty, ale běh na dlouhou trať s ním nikdy nevyhrajete. Tak na to myslete a buďte na sebe hodní. Vždycky dělejte to, co vás baví a naplňuje. Nikdy však nezapomínejte na ostatní aspekty života. V opačném případě se budete cítit prázdní a ani s vypětím všech sil nebudete moct přijít na to, proč tomu tak je.

Posted in: Inspirace a motivace, Osobní rozvoj | Tagged: motivace, osobní rozvoj, práce

Bezpodmínečné přijetí sebe sama

Posted on February 8, 2015

bezpodminecne-prijeti-sebe-sama

(anglický originál publikoval Leo Babauta na zenhabits.net roku 2015)

Mnozí z nás již slyšeli o myšlence bezpodmínečné lásky k našim partnerům, dětem či rodičům. A možná jsme se o to dokonce pokusili, i kdyby třeba ne úplně dokonale.

Ale snažíme se bezpodmínečně milovat i sebe sama?

Zvažte, jestli někdy děláte cokoliv z následujících činností (já rozhodně ano):

  • Kritizujete své tělo.
  • Máte pocit, že se musíte v něčem zlepšit.
  • Máte pocit viny, když děláte některé věci.
  • Cítíte se nedisciplinovaní, líní nebo nešťastní.
  • Necítíte se dostatečně dobří.
  • Bojíte se, že neuspějete, protože nejste dost dobří.
  • Máte pocit, že nevypadáte dostatečně dobře.
  • Cítíte se špatně, protože jste něco pokazili.

Mnohým z nás se do podvědomí vkrádá pocit, že nejsme dost dobří, že že toužíme být lepší, chceme být v lepší formě nebo schopnější v některých věcech. Není to něco, o čem příliš přemýšlíme, ale vždycky se nám to tak nějak přehrává na pozadí.

Co kdybychom zkusili bezpodmínečně přijmout to, kým jsme? Co kdybychom se koukli pozitivníma očima na sebe, své tělo, své myšlenky, své pocity, své jednání a řekli si: “Jsi naprosto v pohodě. Jsi úplně v pořádku.”?

Byla by to pro vás úplně nová zkušenost? Dokázali byste na sobě přijmout každou drobnost, aniž byste měli pocit, že se musíte změnit?

Vím, že si teď mnoho lidí řekne: “Ale co je špatného na tom, že se chci zlepšit? Není špatný pocit ohledně nás samotných motivačním prvkem ke změně?”

Ano, může to být motivátor. Ale pokud se ohledně sebe budete cítit špatně, může to být také překážka: například lidé, kteří sami sebe označují za tlusté, mají mnohem větší sklony ke špatnému stravování a nulovému pohybu, protože mají pocit, že jsou zkrátka tlustí. Mnohem raději se budou cítit špatně a uspokojí se jídlem, alkoholem, cigaretami, sledováním televize či internetovou závislostí.

Co kdybyste namísto toho milovali sami sebe včetně bez ohledu na tlusté tělo a tak dále? Co kdybyste milovali sebe, svoji lenost a to všechno? Co kdybyste milovali sebe, všechnu svoji neschopnost a ošklivost, stejně jako své zářné stránky a svoji laskavost?

Osoba, která milujeme sebe sama… je mnohem náchylnější dělat láskyplné činnosti. Může provozovat uvědomělou jógu, vyjít si na vycházku s přítelem po práci, dát si úžasně zdravé jídlo, meditovat, užívat si doušky zeleného čaje… to jsou skutečně milující činnosti.

Akceptace není stagnace — změníte se bez ohledu na cokoliv. Nemůžete se vyhnout změně. Otázka ovšem zní, jestli změna vychází z místa vřelého přijetí a lásky, nebo z vlastního odporu a nepřijetí sebe sama. Já hlasuji pro bezpodmínečnou lásku.

Posted in: Osobní rozvoj, Překlady | Tagged: motivace, osobní rozvoj, překlady

Rok se s rokem sešel

Posted on January 4, 2015

rok-se-s-rokem-sesel

Je slunečné nedělní ráno. Čtvrtého ledna. Oficiálně je už rok 2015, ale já mám stále ještě 2014.

Proč? Asi proto, že dnešek je pro mě poslední sváteční den, kdy nehodlám dělat nic jiného než se poflakovat a mrhat časem. Možná je to proto, že jsem byl na základní škole číslo čtrnáct a ono se tak nějak stalo mým oblíbeným číslem. A třeba to bude tím, že rok 2014 pro mě byl rokem plným změn, radosti a úspěchů.

Když nad tím tak přemýšlím, bude to všechno zmíněné dohromady. Pojďme se tedy společně podívat, co se všechno stalo.

Úžasný rok 2014

  • S hvězdným průměrem 1,09 a červeným diplomem jsem dokončil úžasné tři roky  bakalářského studia na mé milované škole. Ještě před svých odchodem jsem ale stihl realizovat výcvik prezentačních dovedností a vypomoct s marketingem.
  • Napsal jsem první bakalářskou práci na téma minimalismu v managementu v České republice. A moc mě to bavilo.
  • Dostal jsem se na oba navazující magisterské studijní programy, na které jsem se dostat chtěl. I když… Opravdu jsem tam chtěl?
  • Strávil jsem léto u pásu ve velké nadnárodní společnosti, abych se koukl na management z “druhé strany barikády” a zjistil, že to není zrovna můj šálek čaje.
  • Konečně jsem spíchl – i když spíše narychlo – svůj osobní web a v září založil svůj fialově minimalistický blog the other side (díky, že jej právě čtete).
  • Splnil jsem tajné přání své přítelkyně a pomohl jí založit její vlastní blog o kráse, kosmetice a módě.
  • Navštívil jsem Irsko, Maďarsko, Rakousko a Německo. To považuji za úspěch spíše proto, že jsem byl za posledních čtyřiadvacet let za hranicemi pouze párkrát. A mám v plánu to napravit.
  • Objevil jsem – alespoň doufám – práci snů. Více detailů již brzy.
  • Zažil jsem spoustu nádherných momentů s Karolínkou.
  • Zařídil jsem, že moje milovaná maminka najde pod stromečkem nejvíce dárků z celé domácnosti.
  • Prožil jsem (dle mého subjektivního odhadu) jeden z nejšťastnější a nejspokojenějších roků v mém životě.

Pokud budu tímto tempem pokračovat i nadále, tak v padesáti nemám co dělat :)

Tímto však oficiálně končím rok 2014 a na skok se odeberu do své blízké budoucnosti. Nuže, co chci zkusit zvládnout tento rok?

Nový a “doplňpozitivníadjektivum” rok 2015

  • Znovu se začít pravidelně hýbat, protože reálně cítím, jak u toho počítače tuhnu.
  • Omezit (výrazně, kámo!) konzumaci alkoholu. Je to jeden z mých posledních zlozvyků, který byl cool během mých studentských let. Ne však pro zbytek života.
  • Navštívit alespoň další dvě nebo tři země, ve kterých jsem ještě v životě nebyl.
  • Zjistit, co všichni vidí na pití zeleného čaje a vyzkoušet to předtím, než to celkově zavrhnu.
  • Naučit se meditovat nebo se o to alespoň pokusit. Popřípadě najít jinou formu relaxace.
  • Zajistit, aby pro mě byla práce potěšením, nikoliv otravou. A pokud by se to náhodou obrátilo, tak změnit práci.
  • Budu pokračovat v dalším rozvoji a vzdělávání (číst knihy, navštěvovat kurzy, potkávat nové lidi a mnoho dalšího), abych mentálně nezakrněl.
  • Vymezit si dostatek času na přemýšlení a poflakování se. Přesně tak, jak to mám rád.
  • Plnit sny sobě, Karolínce, ale i dalším (třeba i neznámým) lidem. A obecně udělat ze světa lepší místo.
  • Můj rok 2015 bude ještě šťastnější než rok 2014. Už mám namyšlenou i jednotku pro měření štěstí :)

Tak mi tedy držte palce. A čtěte můj blog, ať víte, co se mi podařilo a v čem naopak shořím jak papír. Přeji krásný nový rok!

Posted in: Inspirace a motivace, Život 2.0 | Tagged: inspirace, motivace, život 2.0
1 2 Next »

The other side

Pakliže je tráva na druhé straně plotu zelenější, proč nežít svůj život právě tam?

The other side je blog o minimalismu, osobním rozvoji, objevování nových věcí a především o každodenním životě na oné vytoužené "zelenější" straně plotu.

Více informací »

Více z druhé strany

Kategorie

  • Inspirace a motivace (9)
  • Minimalismus (2)
  • Osobní rozvoj (9)
  • Překlady (7)
  • Techniky a nástroje (1)
  • Toulky světem (1)
  • Život 2.0 (11)

Archiv

Vyhledávání

Copyright © 2023 the other side.

Theme by ThemeHall.