Nedávno se mě jeden mně velmi blízký člověk zeptal, čím to je, že jsem tak spokojený s vlastním (pracovním i nepracovním) životem. Chtěl jsem neprodleně odpovědět, ale v ten moment mi došlo, že se ono “kouzlo” nedá shrnout do jedné věty. Tak dlouho jsem nad tím přemýšlel, až vznikl tenhle článek.
Nuže: co bych tedy za sebe doporučil lidem, kteří chtějí prožívat naplněný a spokojený život?
Buďte vděční
Člověka dokáže často vytočit celá řada drobných podnětů. Znáte to sami. Hned z rána si v obchodě vyberete pokladnu, která je v Guinessově knize rekordů vedena jako nejpomalejší na světě. Na důležitém obchodním obědě si pokecáte svoji novou – a sakra drahou – košili omáčkou. No a večer vám, po náročném dni v práci, partner padne (do postele) jako tehdejší akcie Nokie. A to jste ani nechtěli sex, jen si popovídat…
Jasně, takový den člověka fakt nase*e. Někdy ale stačí mírně pozměnit úhel pohledu. Když se nad tím zamyslíte, tak první odstavec v podstatě říká, že máte dostatek peněz na to, abyste si koupili jídlo. Očividně děláte celkem zajímavou práci a můžete si dovolit vyfiknout se na schůzku. Fajn, váš partner to krapet nedal, o tom žádná. Alespoň však nějakého máte. A k tomu navíc i postel… No a pravděpodobně i střechu nad hlavou.
Sečteno a podtrženo: už teď máte to, o čem spousta lidí může jen snít. Tak si toho važte a buďte za to vděční každou jednu sekundu vašeho života. Vím, že to není vždy snadné, ale vděčnost je něco, co se dá trénovat a naučit.
Dělejte smysluplné věci
Průměrný člověk stráví ve svém životě 26 let spaním. Práci věnuje něco přes 10 let a to nepočítám čas strávený dojížděním a přemýšlením nad pracovními povinnostmi. Dohromady si tak každý z nás ukrojí významnou část života.
Dobu spánku příliš neovlivníte. Volba práce je však na vás. Pokud vás vaše zaměstnání nenaplňuje, dodejte si odvahu a změňte pozici. Dělejte to, co vás skutečně baví. Nebojte se. Experimentujte, poznávejte. Určete si své poslání, kvůli kterému budete vždy s radostí vstávat každé ráno z postele.
Nemusí se jednat o nic honosného a královsky placeného. To je druhotné. Vždyť i prodávání vlastnoručně vyrobených sendvičů na rohu ulice lidem, co po ránu hladovějí a spěchají do práce, má důležitý přínos pro svět. Stačí je přichystat s láskou, upřímně se usmát na zákazníky a pocit štěstí se ihned šíří řetězovou reakcí.
(Po)znejte svoji cenu
Málokdo z mého okolí ví, že jsem se na gymplu zúčastnil tehdy známé soutěže Bludiště. Ti, co si ji pamatují, tak ví, že tam byla disciplína, kde bylo třeba pečlivě našlapovat na závěsné kladiny a nespadnout. Přestože jsem byl pravděpodobně nejobratnější člen týmu, přenechal jsem účast na této disciplíně mému kamarádovi. Byl o rok starší, navíc poloprofesionální hokejista.
Tehdy jsem ještě nebyl dostatečně sebevědomý. V disciplíně jsme nakonec naprosto pohořeli. A bylo to moje rozhodnutí, které nás – mimo jiné – pravděpodobně stálo celkové vítězství.
Ve zkratce: nikdy se nepodceňujte, nikdy si nenechejte od ostatních diktovat, co je pro vás dobré, nikdy se nebojte říci ne, nikdy se nezdráhejte vystoupit s odlišným názorem.
Možná se párkrát spálíte. No a co? Stále je to lepší než myšlenky na to, že jste neudělali něco jen proto, že jste v dané chvíli neměli dostatek odvahy a potřebnou sebedůvěru.
Obklopte se správnými lidmi
Všimněte si, že neradím, abyste se obklopili těmi nejchytřejšími, nejkrásnějšími nebo nedej bože nejbohatšími lidmi.
Stýkejte se s lidmi, kteří vám mají co nabídnout. S lidmi, kteří jsou na stejné vlně, ať už je jakákoliv. S lidmi, o kterých víte, že vás v nouzi podrží, stejně jako byste podrželi vy je.
A přesně naopak se distancujte od lidí, kteří ve vás vzbuzují negativní pocity a stavy. Povyšují se, vyvolávají ve vás úzkost, objeví se jen v okamžiku, kdy oni sami něco potřebují. Jsou jako závaží na vašem hrudníku, kvůli kterému se vám těžko dýchá. Ačkoliv to může znít nehezky, zbavte se takových kontaktů.
Radujte se z maličkostí
Hodně lidí se podivuje nad tím, že cestou do práce a z práce neposlouchám hudbu do sluchátek. Má to svůj důvod. Nechci přijít o všechny ty drobné maličkosti, které nám život nabízí.
Nevím, možná jsem infantilní. Ale hrozně mě fascinuje, když při dešti můžu pozorovat, jak se jednotlivé kapky tříští o parapet okna. Jak rozkošné je hladit kožíšek domácího mazlíčka. Jak naplňující je udělat pro někoho hezký skutek a nic od onoho člověka neočekávat na oplátku.
I na těch nejmenších detailech záleží… Koneckonců tohle jsou právě ty nejdrobnější útržky našich životů, které nakonec dají dohromady celek. A přesně proto se je nevyplatí zapomínat.
A jak to máte vy? Užíváte si každého okamžiku?