Když jsem přemýšlel, o čem nebo o kom bych napsal svůj první článek v roce 2017, měl jsem hned jasno. Celý ho věnuji člověku, který je mi v životě– s vyjímkou mé drahé maminky– asi nejbližší a nejvíce mi v minulosti pomohl.
Rozhodl jsem se, že vytvořím miniseriál “Den pro“, jehož cílem bude dávat najevo mým blízkým, jak moc jsou pro mě důležití. Nebylo by hezké věnovat celý den jenom jim? Nemám tušení, jestli další díl vyjde za půl roku, za rok, nebo nikdy. Znám se, a proto nechci nic slibovat. Ale přijde mi to jako super nápad :)
Vždy jsem věřil tomu, že dělám práci prospěšnou světu. Pokaždé si ale zároveň uvědomím, že tam někde venku existuje člověk, pro kterého 12ti hodinová pracovní doba není nic zvláštního (a i přesto za mnou pak dokáže hned po směně přijet do Brna). Člověk, který na denní bázi zachraňuje lidské životy. Člověk, který se ve volném čase za vlastní (a často nemalé) peníze vzdělává, aby mohl ještě lépe pomáhat druhým. Sklízí můj nekonečný obdiv a respekt.
Svůj první “Den pro” jsem se tak rozhodl věnovat mé nejlepší kamarádce a doktorce z Nemocnice Třebíč, Markétce Veselé.
Operace “Markétčina cesta”
Pokud chcete někomu vykouzlit úsměv na tváři a dostat ho z každodenního stereotypu, plánování je základ úspěchu. Hodí se, když víte, co má dotyčný rád, co jej potěší a u čeho se odreaguje.
Je úplně jedno, jestli jsou to fotografie jeho blízkých (ano, dal jsem tam narcisticky i sebe), oranžový Tic Tac nebo tričko s motivem našeho marketingového experimentu (opět na(r)cismus :D). Všímejte si detailů. Vám možná nepřipadají tak důležité, ale o to více pak potěší vašeho hosta. Obzvlášť, když je to žena.
Řadíme dvojku
Vím, jak moc Markétka miluje kvalitní víno. A taky vím, kde sehnat to nejlepší. Vínovníci jsou borci, co si vychutnávají život plnými doušky a nebojí se na podobnou vlnu naladit i svoje “následovníky“. Ochutnejte jednou jedinkrát… a pak mi na účet pošlete stovečku za skvělé doporučení.
Zlatý hřeb večera?
Asi si říkáte, že zatím nic moc. Klasika. Chce to větší kalibr. Markétka zbožnuje Kmotra. Moje eso v rukávu byla jedna z nejhezčích knížek, co jsem kdy viděl. Má překrásné ilustrace, v knize jsou 3 průstřely ráže 9 mm a celá je vložena do pouzdra ve tvaru dárkové krabice na whisky.
Abych parafrázoval Vita Corleona, to je prostě nabídka, které se nedá odmítnout. Ale pssst, tohle jí předáme až večer O:)
Pojďme na vzduch
Sám dobře vím, jaké to je být neustále ve stresu, pod tlakem a v hlavě držet milion úkolů najednou. Markéta to nemá jiné. A nejlepší způsob, jak si dát na chvilku pohov je prostě dělat zcela základní a obyčejné věci. Ani jeden z nás není materialista. Nejvíce nás těší si prostě jen vyjít na Petrov a sledovat město. S blízkou osobou, pravidelnou dávkou smíchu a vypnutým mobilním telefonem. To je ten pravý balzám na duši.
V ten moment se tak nějak cítíme jako všichni ostatní kolem nás. Bezstarostně, uvolněně.
Aby nám pořádně vyhládlo, skočili jsme ještě na Špilberk a bezstarostně si užívali nicnedělání a sluneční paprsky.
Následuje odpolední část programu. Vynikající steak a těstoviny, film a fantastické drinky v BKN nesmějí chybět.
A než se člověk naděje, je večer a čas na předání dárkového balíčku. Jasně, můžete být smutní, že už celý den končí. Ale to by bylo hloupé. Vždyť jste ho právě celý strávili s někým, kdo pro vás tolik znamená.
Jo a taky jste toho druhého – alespoň já v to chci věřit – dokázali alespoň na chvilku odtrhnout od jeho běžné reality, dodali mu novou energii a připravili pro něj den, na který jen tak nezapomene.
Markétka nakonec ve vlaku vypadala velice spokojeně, i když je mi jasné, jak po službě musela být utahaná (krapet se jí zavírala očička, nebudeme si nic nalhávat).
A co vy? Máte v okolí někoho, kdo by potřeboval na chvilku pauzu? Tak si taky vezměte dovolenou a dopřejte si společně trochu odpočinku. Držím vám palce :)